Durmitor - nejvyšší pohoří Černé Hory

Durmitor - nejvyšší pohoří Černé Hory

Horský masiv Durmitor je nejvyšším pohořím Černé Hory. Ukrývá se v něm národní park a biosférická rezervace, která je od roku 1980 na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nejvyšší horou tohoto vápencového pohoří a zároveň celé Černé Hory je Bobotov Kuk měřící 2522 metrů nad mořem. 

Masív je výjimečný především proto, že se do něj zařezávají ty nejhlubší rokle v celé Evropě. Durmitor je vyhledávaným cílem horolezců, vysokohorských turistů, horských cyklistů, rybářů a provozuje se zde i paragliding. Pro zájemce je tady také jízdárna, kde je možno si na celý den vypůjčit koně. V poslední době se stalo velmi oblíbené fotosafari na lokalitě Škrka, kde volně žijí medvědi, kamzíci a spousta další zvěře.

Foto: Crvena Greda  Autor: Michael Tyler

Národní park Durmitor se rozkládá na území o rozloze 320 km2 a najdeme v něm 15 vrcholů, které přesahují nadmořskou výšku 2000 metrů. Hory jsou strmé, špičaté a působí nepřívětivým dojmem. Významnými vrcholy jsou také Savin Kuk, Sljeme, Uvita Grede, Obla Glava, Medvjed či Crvena Greda. Pohoří vzniklo ledovcovou a tektonickou činností. Důkazem jsou velké morénové nánosy a četná ledovcová jezera, která jsou dnes přísně chráněna. Z 16 jezer je největší Crno Jezero, které svou vodou zásobuje řeku Komarnicu a Taru. Jezero je dlouhé 1 km a název získalo podle odrazu jehličnatých stromů na hladině. Tara je jednou z posledních divokých a nezkrocených vodních toků. Voda vytékající z jezera  se vlévá do Tary a voda prosakující z jezera do podzemí nakonec vyvěrá do Komarnice. Tyto řeky si zde během staletí vyhloubily hluboké rokle. Kaňon řeky Tary je jedním z nejhlubších na světě, jelikož se jeho hloubka pohybuje mezi 400 – 1300 metry. Velkou atrakcí je sjíždění tohoto kaňonu na kajacích, raftech či vorech.

Biosférická rezervace, jejíž je park Durmitor součástí, se rozkládá na území o celkové rozloze 1800 km2. Nachází se zde množství zcela odlišných biotopů a Durmitor navíc zasahuje do dvou klimatických pásem – alpinského a středomořského. Právě tento střet rozdílných životních podmínek způsobil, že se zde vyskytuje tolik rozmanitých rostlinných i živočišných druhů. Nachází se zde hluboké listnaté lesy, na náhorních rovinách jsou alpinská vřesoviště a na vlhkých místech se vytvořily bažiny. Strmé horské svahy jsou porostlé piniovými lesy, ve větší nadmořské výšce, na holých vrcholcích, už najdeme jen kosodřevinu a nízké buky. Úbočí hor jsou porostlé původními a netknutými alpinskými loukami, které jsou v létě posety  pestrobarevnými květinami. V údolí řeky Tary je možné ještě spatřit poslední nedotčené evropské lesy s výskytem borovice černé. Tady ale roste na půdách, které jsou typické spíše pro bukové lesy.

Autor: Michael Tyler

V národním parku Durmitor se vyskytuje mnoho vzácných endemických druhů rostlin. Asi 37 jich roste v biosférické rezervaci a z toho šest v národním parku. Jde především o divizny, hořce a zvonky. Celkově bylo na území parku napočítáno více než 1500 druhů rostlin. V místních jezerech se mísí minerály s humusem a se zbytky rostlin z lesů a luk. Výsledkem je, že jsou tato jezera velmi bohatá na živiny, což dělá dobře zejména širokolistým rdestům, které rostou těsně pod hladinou. Lesy národního parku se staly domovem pro několik medvědů hnědých, vlků šedých, divokých prasat, divokých koček a kamzíků. Běžný návštěvník je však nemá šanci spatřit, jelikož jde o velmi plachá zvířata, která se vyhýbají kontaktu s člověkem. V parku žije také asi 130 druhů ptactva, které se vyskytuje v korunách stromů nebo na nepřístupných krasových skalách. Z dravců zde má zastoupení několik druhů orla. V trávě se schovává pro změnu tetřívek obecný a orebice horská. Park protíná množství značených turistických stezek o celkové délce 2000 km. Nejlepším výchozím místem je pro turisty obec Žabljak na severovýchodní hranici parku. Milovníci trekingu a vysokohorské turistiky si zde zajisté přijdou na své, protože cesty vedou nádhernou a impozantní přírodní krajinou.

Článek byl zobrazen 11 997 krát.